136. den (Poslední den)

30. června 2018 v 10:48 |  Den za dnem
Poslední den na Taiwanu :'(

Na poslední den jsem si nechala procházku a focení kampusu NCCU. I přes hrozné vedro jsem zdárně vyšla na horní část kampusu (zpocená aš za ušima...Lucka na mě počkala v klimatizovaném I-Housu). Taky jsme si musely dát náš oblíbený čajík, bo u nás ho mít nebudeme. :(

Kampus NCCU je rozdělen na dvě části (dolní a horní. Dělítkem je řeka/most a celkem se tu nachází přes 30 budov. Naštěstí jsou všude ukazatele a na začátku jsme dostaly i mapku. Až na to, že na horní kampus musíte vyjít kopec, což je paráda v čtyřiceti-stupňovém vedru, a až na to že některé budovy jsou celkem okopané a smrdí jak zaplísněný sklep (viz tři hodiny dlouhý ekonomický předmět v Hlavní budově), tak je to tu fajne. ;)

Balení



Dragon Tea <3



Banány na celý den :D


Od I-Housu ke škole... supermerket Jasons (2 minuty od I-Housu)








Kampus Tour >.<




Knihovna





Menza


Ekonomická budova (College of Commerce)


Cesta na horní část kampusu (taky tam jezdí minibus za dolar, ale nikdy jsme neměly potřebu jím jet....navíc tam vždy byla dlouhá fronta)


Kolem řeky k mostu


Hlavní budova (později se bude opakovat víckrát)





Horní kampus


Jazyková budova (College of Foreign Languages)



Budova Historie (College of History)



Mezinárodní budova (International Building)


Kulturní centrum (Art & Culture Center)



Cesta z vrchu dolů (nazpět do dolního kampusu)







Hlavní budova



Hřiště před Hlavní budovou



Sportovní centrum (vlevo)



Administrační budova (Administration building)


Hlavní budova (po milionté)






Jeden ze dvou vedlejších východů z kampusu (celkem 3 brány/vchody/východy)


Nějaké další budovy, které jsme k našemu životu vůbec nepotřebovaly...




Konec procházky po skvělém školním kampusu :) Mimochodem v několika budovách jsou k nalezení miniobchůdky jako například Hi-Life v Ekonomické budově...taky tady častěji narazíte na turecký záchod, neboť školní budovy jsou hodně staré, ale tak nám už to tady přijde normální... :D Ale bude nám po něm smutno. :'(


PS: Něco jako poslední večeře - Hot Pot (tentokrát s jehněčím masíčkem) plus asi 3 piva (dvě normální a jedno mangové). B-)



Tajfunové zprávy :D ...mine nás (juchů)!

 

135. den

28. června 2018 v 16:41 |  Den za dnem
Mezi nejvzácnější bankovky na Taiwanu patří $200 a $2000 protože jich je v oběhu velmi málo. Taky je tady normální používat dvě stodolarové nebo tisícidolarové bankovky místo toho. Za celou dobu našeho pobytu jsem nepřišla do styku s dvoutisícovkou a teprve před týdne se mi do ruky dostala první a zároveň i poslední dvoustovka. Uvažovala jsem, že bych si ji nechala na památku, ale jsou to přece jenom peníze, za které si můži koupit "lepší" večeři, takže ji opět pustím do oběhu. Na obou stranách této $200 bankovkyjsou vyobrazeny snad ty nejstátnější objekty Taiwanu - prezident Chiang Kai-Shek a prezidenstký palác, který jsme mohly vidět i ve skutečnosti. :) Alespoň mi zůstanou fotky... :D



Prezident Chiang Kai-Shek


Prezidentský palác


V reálu


133. den (Keelung)

26. června 2018 v 20:21 |  Den za dnem
Dnešní den jsme zavítaly do nedalekého pobřežního města jménem Keelung. Cesta vlakem byla celkem fajn...půl hoďky uteklo jak voda a my se skoro v pravé poledne ocitly na samém severu ostrova. Bylo super vedro a svítilo sluníčko, takže na fotky supr, ale my se vařily ve vlastní šťávě (doslova to z nás kapalo). Docela slušně jsme měly naplánovano. V Keelungu jsme chtěly vidět tři místa plus noční market a dopředu jsme si i zjistily autobuy, které nám celou návštěvu usnadnily. No v podstatě jsme popojížděly jen autobusem číslo 103.


Wangyou Valley

První naší zastávkou bylo údolí Wangyou, které spíš než vše jiné bylo kopcovité s nicotným větrem (i přes to, že jsme celou dobu chodily kolem pobřeží) a ani známkou stínu. No možná kousililinek zastíněné stezky tam bylo, ale v porovnání s celkovou cestou to bylo úplné nic. Lucka spálená až za ušima a já ve snaze okopírovat asijský styl jsem vytasila deštník a použila ho jako slunečník (i když všichni okolo měli deštníky s UV protekcí...no nevadí). O.o Po cestě jsme potkaly několik bunkříků (které na fotce bohužel nemám), soch (nebo nějaké takové umění), rybářské lodě s obříma žárovkama či místní muzeum.













Hle vpravo lidi s deštníkem





Lucka našla nějaké barevné houbičky


Košťata


Baťovský deštník v akci


Pavouk


Rybářské lodě


Muzeum


Barevné domky po cestě přes most na další místo/ostrov




Hepingdao Park

Jako druhý jsme chtěly navštívit ostrov Heping, na kterém se nachází Hepingdao Park. Ten je známý pro své pobřežní útvary vytvarovanými mořem a větrem. Po zaplacení vstupu (20 dolarů) jsme se vydaly na okružní stezku okolo tohoto malinkého parčíku. Zajímavostí pro nás byly přírodní mořské bazény, ve kterých se koupali místní.



















Mega loďka


Budka jako návštěvnické centrum v době oprav


Zhongzheng Park

Posledním místem našeho výletu, když nepočítám noční trh, který byl stejně po cestě na nádraží, byl chrámový komplex Zhongzheng Park, který se nachází na kopci v samém centru města. Než jsme ale k němu vylezly, tak jsme musely zdolat na 129 schodů (trošku se nám tím počítáním zkrátil čas) plus další menší schodečky a kopečky. :D Kousek pod vrcholem se nacházely tři propojené pagody, u kterých jsme se na chvíli zastavily na oddech. Po pauze jsme se už konečně dostaly až na konec. Tam se nacházely všelijaké sochy, chrámy a další náboženské objekty. Nejvíce nás zaujal týpek, který se přímo před těma největšíma sochama co tam byly protahoval (protože o par metrů dál byl úplně jiný vzduch -.-) a kazil tak fotku nejen nám, ale i pár dalším lidem. A protože jsme si z toho chtěly odnést víc než jednu ořezanou fotku, tak jsem se k němu přidala a na druhé straně sousoší se začala protahovat. No a týpek si hnedka odkráčel jinam... Výhra na plné čáře a prostor pro fotoblbnutí. :D



↑↓ 129 schodů



Propojené pagody


Při procházce pod pagodami



Hlavní vchod na vrchol



Výhled z vrcholku na město





Protahováním pro zdraví!












Keelung Night Market

Trh oproti jiným o něco delší (tři ulice do písmene L), ale jinač pořád na stejné brdo... No ale prošly jsme ho, stavily se do jednoho obchodu pro turisty a šly na nádraží.



Noční nábřeží :3



Celkem vzato příjemně prožitý den a Keelung hodnotím jako nejhezčí město Taiwanu. :P
 


131. den (Maokong Gondola)

24. června 2018 v 17:29 |  Den za dnem
Gondolou na Maokong a busem zpět :3

Gondola vyjíždí od ZOO a má několik zastávek. My se rozhodly vystoupit na předposlední, kde se nachází většina chrámů. Jelikož jsme vyjely celkem pozdě a chtěly jsme stihnout večeři (v 8 zavírá většina restaurací), proto jsme po vrchu chodily jen něco přes hoďku. Cestou zpět jsme chtěly jít po stezce, ale ta byla bohužel zavřená (zapečetěná páskou s nějakou výstrahou), a tak jsme zvolily náhradní plán - autobus. Po chvíli čekání na zastávce k nám přišel chlapík pracující u gondoly a vysvětlil nám, že na tam žádný autobus už nepřijede, a že musíme sejít o kousek níž na asi 15 minut vzdálenou zastávku. Dal nám nějakou velmi zjednodušenou mapku a poslal nás na cestu. Po ani ne 10 minutách (tady mají lidi trochu jiný pojem o čase) jsme ji našly a nasedly do 530ky a odjeli k univerzitě. Při večeři nás pak vyrušil hluk z ulice a Lucka se tam teda šla podívat a zjistila, že k nedalekému chrámu procházel po ulici průvod. :D

Gondola - 2 zastávky - 100 TWD ...kabinka se skleněnou podlahou
















U chrámů se dala koupít "přáníčka", na kterých si každý mohl zaškrtnou to, co by si přál (bezpečí pro rodinu, zdraví, studium, atd.) a pak to zavěsit na jakýkoli strom (tím si nejsem moc jístá, ale dejme tomu, že na jakýkoli strom) v okolí.











Záchodové focení :D





Pochod ke chrámu



128. den

21. června 2018 v 13:21 |  Den za dnem
Chilling and working :D

Vyzvednutí Lucčiných brýlí, chvilka nakupování a kilometry nachozené v příšerném horku a dusnu aneb ztratily jsme se tam asi pětkrát a chodily pořád v kruhu -.- :D Zvláštní jak je všechno dopoledne zavřené a v devět večer zase vše otevřené...to se ti doma prostě nestane :P



OCEAN BOMB - natural deep sea sparkling water / OCEÁNOVÁ BOMBA - přírodní hlubinná mořská perlivá voda. Pikachu = příchuť cideru, Jigglypuff = broskvová příchuť


Balzám na rty (konečně jsme navštívily třetí řetězec drogérií na Taiwanu - Tomod's....ten nejlepší ze všech!)


Kůra na chodidla za 69 dolarů


Příprava na prezentaci O.o


Šnicl od Aleny...skvělý byl! :P :3


Další upozornění na heavy rain (= težký déšť) -.-


Víno s kolou...se špuntem jsme bojovaly asi půl hodiny (a to i přes to, že mám u sebe vývrtku). A protože nám stejně nešel celý vyndat, tak jsme tam nakonec zapíchly slámku. :D


PS: ...sladkokyselá polévka (jak pekingská v každém druhém asijském bistru v ČR) za 30 dolarů z knedlíkové restaurace :)


124. den (Gongguan)

17. června 2018 v 19:29 |  Den za dnem
Nejlepší den co jsem za poslední dobu zažila...dobré jídlo, skvělí lidi, samá sranda a nákupy...nic víc jsem si ani nemohla přát! :)

Malajská restaurace Mr Chee Kopitiam (Gongguan Branch) :3




Boh Boh Cha Cha...aneb když si objednáváte pití jenom podle toho, jak zní jejich název :D ..prostě musím zkusit boh boh cha cha :D


Claypot Chicken Rice With Chinese Sausage (sladkou čínskou klobásu jsem nesnědla, ale jinač to bylo hrozně chutné) :)


Nasi Lemak Fried Chicken and Sambal Prawn (smažené kuře a čili krevety)


Nasi Lemak s jinač upraveným kuřetem a jinou mořskou potvorou


Best buddies ever :3





Při procházení obchodu jsme narazily na neuvěřitelné kraviny → čepka do sprchy ;D



Tradiční suvenýr (handmade vak)


Brýle...moje úchylka :P


Family Mart prodává kozla za 69 dolarů a pivovou zmrzlinu za 45 :D (a byla fakt dobrá!)


123. den (National Palace Museum)

16. června 2018 v 15:03 |  Den za dnem
Před pátou ranní nás probudilo zemětřesení o síle 3 (takové silné jsme zažily jenom na začatku pobytu). Troška šoku a zpět spát. o.0


Národní Palácové Muzeum (vstup díky naší místní studentské kartě zadarmo) :)

Muzeum je od nás trošku z ruky a při přesedání z metra na bus jsme malinko bloudily. Ale nakonec jsme se na místo dostaly a mohly si užít všechny výstavy od kaligrafie, nábytku a nádobí, až po nejznámější dva kousky tohoto muzea - zelí a kus vepřového. Ve skutečnosti šlo o nerosty vysekané do podoby jídla. Nakonec jsme se zastavily u hraného divadla, které bylo celkem vtipné.























122. den

15. června 2018 v 15:11 |  Den za dnem

Během tohoto týdne navštívil naši univerzitu nynější poradce Andreje Babiše. Přednáška pana Svobody byla překvapivě velmi zajímavá.



Čím víc v Ásii na jih, tím více přátelštější a otevřenější lidi.. (s Raymondem z Malajsie) ^.^



Univerzitní trika :P



Korejský BIBIMBAP za 160 dolarů s přílohama (řasa, kimchi, klíčky, nějaké rybí knedlíky a miso - vývar z řasy) v ceně :)

* Mimochodem jako obvykle trocha komplikací bo - jsme šly do korejské restaurace, kterou mi doporučila moje buddy, ale jak jsme tam dojely, tak tam byl lísteček se vzkazem, že je zavřeno kvůli kdoví čemu. Samozřejmě ani jedna z nás neměla data v mobilu, a tak jsme šly jakoby zpět domů...já zklamaná, že jsem chtěla zkusit něco nového, co si nejspíš v Česku dát nemůžu. Naštěstí jak jsme tak šly a uvažovaly, kam teda zajdeme místo toho na jídlo, tak jsem zahlédla obrázek onoho jídla (bibimbapu) a bylo vymalováno. Rukama nohama jsme si objednaly (troška nepochopení ze strany obsluhy, která vůbec nemluvila anglicky, tam byla, bo nám donesli 3 namísto 2 porcí). I když chuťově mi jídlo moc nesedlo (to jejich rybo-kyselé a pálivé je fakt zvláštní kombinace), tak způsob stolování se všemi těmi přílohami byl fajný zážitek. :)


Bibimbap = rýže (naspod) s masem, mrkví, řasou, vajíčkem, kimchi a červenou pálivou sladkokyselou omáčkou v litinové misce




119. den

12. června 2018 v 14:54 |  Den za dnem
Dneska jsme se rozhodly naštívít nedalekou Thajskou restauraci. Nikdo nemluvil anglicky, a tak jsme se tam dorozumívaly spíš pohledem než něčím jiným... Oni nám furt něco říkali a my dělaly, že úplně víme o co go. :D No prostě typické objednávání na Taiwanu. Jídelní lístek byl naštěstí přeložen i do angličtiny, ale objednací lístek opět jen čínsky. Vše jsme jako vždy podle přirovnávání znaků zvládly. Já jsem si dala krevety na kari s vajíčkem (250 TWD), což se nakonec ukázalo jako kari vaječina s několika krevetami, a Lucka si dala sladkokyselé krevety (200 TWD), které chutnaly jen po kečupu. K tomu všemu jsme dostaly džbán s vodou a mísu rýže (kterou jsme ani nedojedly), o které jsme si myslely, že je v ceně, ale nakonec asi nebyla. Naštěstí jsme měly s sebou studentské karty (bo jsem četla recenze, že studenti zde mají slevu), tak jsme nakonec platily jen za ty dvě jídla. Fajn změna, ale tež už se sem nevrátíme (hlavně i kvůli vysokým cenám).






PS: Nedávno jsem si ve slevě v obchodě koupila tři marakuji/passion fruit. Samotné byly dost kyselé, ale do pití se hodí báječně (to taky víme z našeho oblíbeného bubble tea). :3




2xPS: A protože už je červen a oficiálně začala tajfunová sezóna, tak na internetu sledujeme nejen zemětřesení (včera bylo malinké), ale i ty tajfuny. :D Jeden nás zrovna minul a dneska úplně zmizel z dosahu - tajfun Maliksi.


Filipíny

7. června 2018 v 17:49 |  Den za dnem

Odjezd na Filipíny


V letadle


Po necelých třech hodinách jsme konečně přistáli v Cebu na Filipínách.


Na letišti nás vyzvedla slečna z resortu a společně s ní jsme po vybrání peněz z bankomatu vyrazily taxíkem do přístavu, ze kterého jsme se vydali na nečekaně dlouhou pěti-hodinovou cestu na naše ubytování. Pán co řídil loď byl taky zaměstnanec resortu. Cesta byla celkem fajn, až na nepohodlné dřevěné lavice a příšerně hlasitý motor.







Do resortu, který se nachází na malém ostrově, jsme přijely po šesté večer, kdy už byl patrný odliv, a my tedy musely kus cesty dojít po vodě. Hned po příchodu nás přivítal majitel (evropan) s majitelkou (filipínkou), kteří nám nechali připravit mangové smoothie s rumem na uvítanou. Po odložení věcí jsme si hned objednaly jídlo. Dala jsem si hamburgr s hranolkami, ale jak jsem hned zjistila, tak místní kuchař připravoval obrovité porce (chuťově milionkrát lepší než čínská kuchyně), takže jsem vše ani nesnědla. K pivu jsme pak ještě dostaly brambůrky s pálivou omáčkou jako pozornost resortu.


Před spaním jsme kromě komárů v pokoji objevily další zvířátko - ještěrku. Po celou dobu pobytu nám dělaly ještěrky společnost. :D Hlavně v chatce u pláže.


1. den

V ceně ubytování jsme měly i snídani, která byla veliká a anglická. Na další dny jsem poprosila o sladkou verzi (palačinky a ovoce), kterou mi bez problémů připravili.


Po snídani jsme se vydaly na výlet loďkou (cena 750 pesos na osobu). První zastávkou byly obří mušle (Giant Clams), ke kterým jsme se potápěly s brýlemi, které jsme si půjčovaly mezi sebou, protože moje se rozpadly ještě před potopením. Na sobě jsme měly trika s UV protekcí 50+, ale i tak se Lucka spálila (mimo triko). :D Poplatek za šnorchlování byl 100 pesos.

* 1 PHP = 0,41 CZK






Druhým místem, kde jsme zastavili, byly bambusové chatky. Vstup byl taktéž 100 PHP (i když na ceduli měli napsané nižší ceny, takže nás nejspíš natáhli). Díky přílivu byly některé místa stále pod vodou (můstek a lesík) a kromě nás a majitele tam nikdo nebyl. Bylo super jít na mušle do lesa. :D
















Třetí a poslední zastávkou byl Sandbar, což je takový ostrůvek/pruh písku uprostřed ničeho. Hodinu jsme museli čekat na odliv, aby se ostrůvek vytvořil. Opět byl vstup zpoplatněn - 100 pesos (od 1.6.2018). Při placení jsme dostali papír, na kterém byly vypsány věci, které se tam nesmí dělat (jíst, pít a sbírat mušle, písek či korály). Společně s náma tam byly i další loďky s filipíncema, kteří byli strašně milí a chtěli se s námi vyfotit (hlavně děcka...které z toho měly strašnou radost). :D Celkově nám přišli filipínci o hodně milejší než taiwanci. Ti se na vás jen divně čumí a usmějou se, jen když se usmějete vy. Zatímco filipínci se usmívají od začátku, zdraví vás a ptají se jak se máte. Hned je to takové veselejší.









Momentka :D


O den později nám majitel resortu sdělil, že se na Sandbaru utopili dva mladí kluci při potápění. :'( (ten den byla bouřka)


Na večeři jsme vyzkoušely kraba na dva způsoby - kuličky a v rizotu.


2. den

Druhý den jsme se kvůli chladnějšímu počasí rozhodly strávit na ostrově. Začaly jsme snídaní (moje byla sladká :3 palačinky s mangem, jablkem a vajíčkem), pak Lucka nafotila resort a šly jsme se projít na druhou stranu ostrova. Nakonec jsme chvíli pádlovaly na kajaku, ale kvůli silnějšímu větru a vlnám jsme daleko nedojely. Navíc jak nám bylo sděleno...jellyfish is coming/medúzy přicházejí. :D


Nichos Island Resort na ostrově Jao, který je hned vedle ostrova Bohol s hlavním městem Talibon.


Náš pokoj byl úplně ten vlevo (jedna místnost s koupelnou s vodou nahřívající se sluncem).



Hlavní budova s kuchyní



Místo, kde jsme chytily síť a wifi zároveň (dále pak i v blízké budce, kde jsme pak celý pobyt kempovaly a jedly).


Za zdmi resortu









Řeka protékající ostrovem


Kostel



Obchůdek (po cestě jsme jich viděly hned několik)



Špagety Creme Carbonara jako večeře



3. den

Další den jsme opět trávily u resortu. Bylo teplo a svítilo slunko, tak jsme se opalovaly a četly.



Na sváču jsme si daly krevety s vajíčkem, které byly božské. To bych mohla jíst každý den (taky jsme si to pak ještě jednou objednaly). :D


Odpoledně vypadl proud. Jako kompenzaci jsme dostaly mangové smoothie s rumem. :3


Před večeří jsme si chvíli povídaly s místními dětmi (manželka majitele je učitelkou v místní nedaleké škole).


Bahm-I (rýžové nudle s krevetami a kuřecím masem)...skvělá chuť a mega porce.

4. den

Na čtvrtý den jsme měly předem dohodnutý výlet na vedlejší Bohol. Auto nám zařídili majitelé a do přístavu v Talibonu nás dopravili na loďce ráno v 8.


Dodávka jen pro nás dvě na celý den za 4 000 pesos (prý vyšla levněji jak osobní auto).


Čokoládové kopečky (Chocolate Hills) (50 pesos)











Jablka a hruška ze snídaně...při čekání na naše auto :D


Motýlí rezervace (45 pesos)

Týpek co nám dělal průvodce byl na celém místě nejlepší. Vtipný jak něco např. když nám ukazoval jejich největšího pavouka (velký jak moje hlava), tak říkal, že se nemusíme bát, že je prý neškodný a je to úplný pokémon. :D Při odchodu jsme si daly motýlí zmrzlinu s příchutí marakuji/passion fruit (měla máslovou texturu) za 35 pesos.





Sponzorováno Českou Ambasádou





Tarsier Conservation Area (60 pesos)

Následně jsme zastavili u opiček nazývaných Tarsier (malé stvoření s dlouhým ocáskem a vykulenýma očima).





Před odjezdem jsme si koupily dva kokosy za 45 pesos. Nejprve nám do něj pán prodavač vysekal díru na brčka, potom po vypití je rozpůlil a odřízl z něj kousek jako nástroj na dlabání dužiny. Moc jsem z něj nesnědla bo byl velký...tak jsem zbytkem nakrmila místní fenku.





Sipatan Twin Hanging Bridge (35 pesos)

Jako poslední jsme viděly dva bambusové mosty. Při přecházení vydávaly zvuky jako by se měly co chvíli rozpadnout. :D




U mostů byl i záchod, který Lucka popsala jako "splachovala jsem naběračkou".


Cestou jsme projížděli kolem Man-Made Forestu (člověkem vytvořený les), kde jsme si udělali menší zastávku.



Fotka zachycující náš pocit z jízdy. :D Ale jako vážně, ta doprava je tam neskutečná...např. tam byla cedule neodbočujte vlevo, a kam náš pán řidič jel? Vlevo... -.-


Po cestě do Talibonu Lucka nafotila pár fotek z auta.


Kostel


Chlapa se třemi prasaty na motorce


Rýžové políčka



Na večeři jsem si pak dala smažené krevety v těstíčku a hranolky, které měla Lucka první večer (a Lucka si naopak dala podobné nudle, které jsem měla předešlý den).




5. den

Poslední den jsme chtěly strávit i přes škaredé počasí na pláži u resortu.


Krevety s vajíčkem a tentokrát s rýži podruhé. :D



Kolem páté přišla bouřka, kvůli které (už podruhé za celý pobyt) vypadl proud.



Naštěstí měla hlavní budova záložní generátor, takže jsme si večeři dali tam a u televize. Ryba Dory ala Nor (zabalená v listu a alobalu se zeleninou) a hranolkami. K tomu jsme si ještě objednaly ananasový džus s dužinou a rumem.


Odjez do Taipeie

Z resortu jsme odjížděly v 5 hodin ráno. Místo snídaně nám nachystali hamburgr, džus a vodu. Do Cebu na letiště jsme dojely mokré, takže jsme se před odletem musely převléknout do suchého. Vlny byly celkem velké, ale naštěstí noční bouřka přestala půl hodiny před naším odjezdem.


Z přístavu k taxíku jsme se projeli tuk tukem (jel s námi i jeden pán z resortu, bo jinač by nám napařili turistické ceny).


Na letišti jsme ještě musely měnit peníze, protože kvůli zvýšenému počtu cizinců se v Cebu zavedl poplatek pro mezinárodní lety (750 pesos). A než jsme odletěly, tak jsme prošly snad deseti kontrolami...měli to i zvláštně uspořádané. :/

Air Asia = best low cost airlines :D (jejich prezentace)


Hned po příletu nás uvítalo typické Taipeiské počasí - déšť a dusno jak cip, aneb hned bych jela zpátky.

Závěrem

Filipíny mě osobně dost překvapily. Jídlo bylo fantastické (hned bych měnila s místní čínskou kuchyní), lidi byli úžasní a podnebí vyhovující (méně dusno jak tady v Taipei). Všichni používají oslovení "madam" a rádi si s vámi popovídají. Ovšem viděly jsme i chudinské části, které jsou hned vedle turistických spotů. Doprava je naprosto šílená a postrádá jakékoliv pravidla. Ale kostely a školy jsou upravované a čisté, a většina lidí mluví anglicky (nejen v hlavním městě). A i přes všechna tato negativa (které lze taky nalézt i v některých evropských státech) mi připadalo vše v pohodě a poklidu. <3

104. den

28. května 2018 v 15:46 |  Den za dnem
Hot Pot naposled, aneb rybi plato za 390 TWD :D


Krevety, hřebenatka, kalamar, srdcovky, dva druhy ryb a hovězí


Hřebenatka


Krevety



Černá kreveta





Kalamar



Rýže, vajíčko a petržel



Taroko/Hualien Trip

28. května 2018 v 10:49 |  Den za dnem
Třídenní výlet vlakem do města Hualien a z něj pak jednodenní výlet do Národního Parku Taroko. :3


Pátek 25.5

Cesta vlakem → jízdenka bez sedadla


Když k nám přišel průvodčí, tak nám po odcvaknutí lístku řekl, že viděl dvě sedadla volné, a že si tedy můžeme jít sednout :)


Po příjezdu do Hualienu (cca 2 hodiny cesty) jsme se šly projít po městě...kolem řeky jsme viděly na stromech růst žluté trnité ovoce a myslely si, že je to Durian, ale doma jsem vygooglila něco jiného → jde o Breadfruit, který se používá jako zelenina nebo místo mouky...psali. :D


První záchytný bod - Hualien Marty's Shrine (svatyně)






Druhé místo - Manor House (domy v japonském stylu)






A protože bylo opravdové vedro, tak jsme se zastavily na mléčnou mangovou kupu za 200 TWD (něco jako zmrzlina z mléka s kousky manga)


Náš Cave Hostel byl trochu na jako kapslový hotel (postele s roletou) s prvky jeskyně


V pokoji byla i převlékárna (ale zase chybělo okno)





Po ubytování jsme se vydaly na pláž a po cestě jsme se zastavily u nějaké sochy sedící na chrámu


Nanbin Park u oceánu




Týpek využil přírodního stativu :D


V podchodu u parku při přechodu k nočnímu marketu jsme podruhé "zahlídly" (uviděly a rozhodly se jít jinudy) bezdomovce (poprvé to bylo u Taipeiského Hlavního Nádraží)


Noční Trh Dongdamen aneb hurá na nákup jídla i hander :D






Boží křečíci :P


Budova s kolejemi (prý kreativní park)


Jeden ze 4 vchodů na trh


Sobota 26.5


Po skvělé snídani na hostelu (ovoce, toust, kafe, čaj, sýr, salám, vajíčka, zelenina) jsme vyrazily k nádraží na autobus, který nás měl vzít do Národního Parku Taroko. Autobus č. 1133A vyjížděl 8:30 a my jej tak tak stihly (už odjížděl, ale ještě nám zastavil). Cesta do Taroka trvala zhruba hodinu. Kolem řeky, která parkem protéká, se nachází několik trailů, kdy my si dopředu vybraly jen některé z nich (4 zastávky). Žádná z námi vybraných cest nebyla okružní, a tak jsme se musely vždy na konci otočit a jít stejnou cestu zpět. Po parku se dalo pohybovat několika autobusy (302, 1133A, 1133), které zastavovaly u jednotlivých trailů co hodinu.


Shakadang Trail


Na našem prvním trailu jsem viděla snad 10 pavouků, kteří byli velcí jak moje dlaň (bez devadesáti centimetrů rovný metrák) :D






Po 2,5 kilometrech jsme narazily na pár stánků s jídlem, pitím a tretkama, kde jsme neodolaly a za 50 dolarů (vysokohorská přirážka) si koupily třetinku chlazeného piva. V tenhle moment jsme také začaly s novou aktivitou → focení výstražných cedulí. :D











Busem jsme se přepravily dál + pár fotek po cestě (lidi v buse, stavba nové cesty a tunelu)




* Na jeden z trailů je nutné si zařídit měsíc dopředu několik povolení a zaplatiti poplatek 200 TWD. A vzhledem k tomu, že my se rozhodly navštívit Taroko jen týden dopředu, tak jsme tam samozřejmě jít nemohly (což je škoda, bo takový most jsem viděla poprvé v životě). :(



Yanzikou Trail (Swallow Grotto)



Pozor útes, nepřekračujte! -.-







Prý prosím mějte bezpečnostní helmu (a kde ji jako mám vzít? na nočním trhu ji opravdu neprodávali) :D





Ty jejich cedule jsou vážně boží...koho s mozkem by napadlo překročit zábradlí?



Sváča time :3







Tianxiang (návštěvnické centrum a pro nás nejdále od začátku položená zastávka) ... čas na oběd!


Návštěva Chrámu Xiangde uprostřed hor








The Samanthababhadra Bodhisattva s deseti tvářemi v teseseti směrech


Chrám Xiangde



The Earth Store Bodhisattva



The Heaven Summit Pagoda



Nedostavěná socha


Pohled na Tianxiang



Než jsme došly k autobusu a vyrazily na poslední cestu, tak jsme zahlédly makaka .. jeden týpek se mě zeptal, jestli mámě v Česku opice...tak jsem mu odpověděla, že jen v ZOO :D


Changchun Shrine (Eternal Springs = věčné prameny) byla naše poslední zastávka v parku










Než jsme odjely busem zpět do Hualienu, tak se s námi stihlo vyfotit několik bab...bylo mi blbě z vedra a dusna, a ony se na nás prostě nalepily...fakt super příjemné. :/ Mimochodem jen jedna starší paní nám poděkovala.

Neděle 27.5

Na neděli jsme měli naplánovanou další obhlídku Hualienu, ale protože jsme všechno zvládly v pátek, a samotné město nestojí za delší pobyt než jeden den (bo tam fakt nic není), tak jsme vyrazily stejným autobusem, který jede i do Taroka, na pláž Qixintan.


Kamínková pláž


Ten den jsem opravdu zapadala...ještě deštník mi chyběl k úplné kamufláži. :D


Vedro jak cip a nikde ani kousek stínu...nedivím se, že tam bylo prázdno.




Po chvíli sezení na pláži jsme se šly projít a pokusit se najít úkryt... Na jedné straně moře a na druhé vojenský objekt, který je zakázáno fotit. Veliká škoda, bo jsme viděly přistávat dvě stíhačky, proletět jeden vrtulník, pak nějaké další letadlo, vojenské auto a nějakého záchranáře na skútru. Jen tento bunkr byl u cesty a mimo zakázané pásmo.


Konečně jsme našly asi 3 lavičky se stříškou a na jedné jsme se teda uvelebily a přečkaly nejhorší polední slunko. Z náma hory a zeď.


Kolem nás občas profrčel někdo na skůtru nebo obdivuhodněji na kole.






O půl jedné jsme chtěly z pláže odjed zpátky do města, ale autobus nám ujel (né jen nám, ale i dalším asi pěti lidem, příjel dřív a skoro ani nezastavil (jen se rychle otočil a jel dál). Takže jsme musely počkat hodinu na další...během toho jsme si zašly koupit třetinku piva (už jen za 40 dolarů). :D Ve městě jsme měly ještě nějakou hodinku před odjezdem domů, a tak jsme zašly do obchoďáku, který byl dále od nádraží než jsme si pamatovaly. Proto mám teď spálené ramena, bo jsem si myslela, že půjdeme kousek. Po nějakém čase jsme pořád měly hodinku k dobru a já začala mít hlad, tak jsme se zašily do 7/11 na špagety a studené pití. Cesta z Hualienu do Taipeie byla pak více méně zajímavá. Celou cestu, která tentokrát trvala 2,5 hodiny, jsme seděly na zemi u záchodů (alespoň jsem viděla ven skrz okno ve dveřích). Dokonce jsem si i stihla vyfotit průjezd kolem Taroka. :) Praví backpackeři. .D


Galerie obrázků<----------------------Kam dál?---------------------->
Všechny články
Eliška Bahrová